Vinum Missae

Sklípek sv. Václava

otevřen 27. května 2011

VINUM MISSAE

- vinárna, restaurace, galerie

Havlíčkovo náměstí 177
Havlíčkův Brod
Tel.: +420 569 427 208

E-mail: vlastimil.kouba@tiscali.cz

Havlíčkobrodské středisko Vinum Missae je nejen galerií, ale předevšími dostatečně známým centrem kvalitních mešních vín v kraji Vysočina.

Dodavatelem vín, vyráběných podle tradičních vatikánských receptur, je společnost Arcibiskupské vinné sklepy Hovorany.

Vinum Missae najdete v historicky cenném objektu městské památkové zóny centra Havlíčkova Brodu. Někdejší „Lučákovský“, po změně majitele Plynhofrovský dům, postavený kolem roku 1660, je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek (rejstříkové číslo 25007/6-4). Cenné jsou nejen jeho křížové klenby, ale i zaklenuté sklepy, které připomínají moravské vinné sklípky. Pocházejí pravděpodobně z druhé poloviny XVIII. století, tedy z doby pozdně barokní rekonstrukce domu.

_{historický snímek náměsí v Havlíčkově /Německém/ Brodě s domem č 177 (vpravo)}

^{zahrádka Vinum Missae}

Vznik brodského rynku, dnes Havlíčkova náměstí., je datován do poloviny 13. století . Letopisci uvádějí, že zde stály dřevěné domy v gotickém stylu – na úzkých parcelách, formálně vyjadřujících rovnost majitelů. Po zhoubných ohních v roce 1340 pak měšťané svá vyhořelá hrázděná stavení zvolna nahrazovali renesančními stavbami kamennými, v původních goticky protáhlých dispozic- cích, na severní a východní straně rynku rozšířených o později zrušená podloubí.

Požáry v letech 1662 a 1676 předznamenaly postupné úpravy zejména štítů měšťanských domů, které stále patří k výrazným připomínkám brodské renesance a baroka. Sídla měštěnínů měla (a ještě mají) hluboké, vzájemně propojené sklepy vedoucí do náměstí. Totéž platí o domě Plynhofrovském, dříve Lučákovském, číslo popisné 177.

Samotné číslování německobrodských domů začalo v sedmém desetiletí 16. století a v historických hranicích města je stále živé. Seznámení s minulostí památných budov nám umožňují dávné zápisy v pozemkových knihách. Z nich lze – vedle různých majetkových turbulencí a změn – vyčíst, že dům č.p. 177 býval kdysi v držení „Jana Zoubka, řezníka a města Brodu Německého měštěnína“; později byl sídlem Moravské agrární a průmyslové banky, ve 20. stol. minulého tisíciletí pak družstva Jednota, či někdejšího Svazarmu, nebo také národního podniku Východočeské pekárny a cukrárny.

Poslední majetková změna přišla v roce 1998. Dům koupil pan Ing. Vlastimil Kouba a začal realizovat svůj podnikatelský záměr. Dnes je v něm veřejnosti přístupná Galerie Vinum Missae, restaurace , vinárna, a v klidném prostředí minulostí dýchající letní zahrádka. Již brzy bude otevřeno také posezení ve stylovém Sklípku sv. Václava s mezinárodní nabídkou kvalitních vín.

Provoz Sklípku sv.Válava byl zahájen degustací, řízenou vinařem Jaroslavem Grmolcem z Hovoran, v jehož ochutnávce nechybělo ani růžové mešní víno z Itálie.

Koštu vín ale předcházela mimořádná událost - žehnání sochy sv. Václava od akademického sochaře Petra Šedivého. Slavnostního aktu se ujal Pater Hroznata z havlíčkobrodského chrámu Nanebevzetí Panny Marie.

Při ceremonii také zaznělo, že sv. Václav je nejen patronem země české, ale i patronem pivovarníků a vinařů. To je možná méně známo, ale v řadě míst je připomínka sv. Váckava tradicí. Např. v Českém Krumlově ji dokonce spojují s nočními návštěvami galerií či muzeí. Ve sbírkách muzea města Mělník opečovávají historickou korouhev s vyobrazením sv. Václava připravujícího mešní víno. Přehlédnout nelze ani spolkovou činnost vinařů, rozvíjenou už od dob Karla IV. Vinaři sse tehdy sdružovali do cechů s právem viničním, zapsaným formou artikulů. Jejich novodobým pokračovatelem je současný "Cech českých vinařů“ se sídlem v Mělníku.

Součástí povznášející chvíle žehnání byl i pozoruhodný kulturní prožitek se skladbou Ave Maria, zprostředkovaný nadějným pěvcem, barytonistou Jakubem Pustinou, rodákem z Vysočiny. Vzájemné souznění nechybělo ani při vernisáži komorní výstavy prací „Josef Saska – inspirace kresbou a barvou“ v Galerii Vinum Missae.

Dodejme, že Vinum Missae lze volně přeložit jako „mešní víno“ a jeho výrobci jsou vázáni historickými recepturami v duchu privilegií Karla IV. To znamená, že nad výrobou mešního vína bdí jak světský, tak i církevní dozor. Sledují, zda technologické procesy jsou bez chemických konzervantů či stabilizátorů.

^{gotické sklepy Vinum Missae}